Chov ryb
Ryby patří k nejužitečnějším živočichům na zahradě, protože součástí jejich potravy je vedle planktonu hlavně hmyz, jeho vajíčka, larvy i dospělci.
Ryby žerou přemnožené měkkýše i některé nepříjemné vodní rostliny, vláknité řasy, sinice, okřehky aj.
Ryby velice účinně omezují početní stav hmyzu, brání jeho larvovitému přemnožení.
V dobře zarybněných nádržích nemusíme sahat po chemických jedech, abychom udrželi hmyz na uzdě.
Živočišstvo
Živočišstvo se ve vodě a kolem ní chová různě: pomáhá, škodí, je neutrální. Avšak i to, co pomáhá či je neutrální, může za určitých okolností škodit (při přemnožení ap.): všeho moc škodí. Plazi, hlavně užovky, většinou škodí (loví žáby, pulce, ryby jiné), a protože jsou zákonem chráněné, musíme je odchytit a odstěhovat co nejdál. Vodní ptáci (kachny, husy, raci i další) sežerou všechno, nač přijdou. Kamarád si nasadil milé, malé okrasné kachýnky na jezero: ale když lekníny ne a ne vyrazit nahoru, zjistil, že pod vodou jsou listy ožrány na dosah kachních zobáků z hladiny! Zpěvní ptáci neškodí, jsou okrasou vodních zahrad, spořádají spousty škodlivého hmyzu; např. konipase je dost často vidět, jak se prochází po leknínových listech a sbírá z nich mšice a jiný hmyz, proto je podporujeme. Nejnebezpečnější pro lekníny aj. bývají vodní savci, obzvláště hlodavci dokážou sežrat i pod ledem oddenky leknínů (nejhorší jsou ondatry). Požírají i jiné vodní a bažinné rostliny, i další se toho zúčastňují (rejsec vodní, rejsec černý, hryzec vodní). Lovící kočky jsou schopny neuvěřitelně rychle zdecimovat rybí osádku, při hrách se žábami způsobují svými drápky mnoho ran: vstupní brány pro infekce.
Obojživelníci (čolci, mloci, žáby) jsou převelice užiteční, dobu svého rozmnožování tráví ve vodě. Čolci žerou hmyz a jeho larvy, červy, měkkýše, občas ale i žabí vajíčka či pulce. Žáby a pulci navíc ožírají řasy. Ropuchy při svých námluvách vydávají pěkný, téměř kanáří trylek, kuňky zajímavě houkají, skřehot skokanů a rosniček však bývá nepříjemně hlučný. Měkkýši (plovatka bahenní, okružák ploský) zužitkují vše odumřelé, ožírají řasy z povrchu fólií i betonu, sbírají nečistoty z hladiny, avšak přemnožují se v málo zarybněných vodách: pak ožerou i to, co nechceme. Jejich stavy proto musíme omezovat asi na 10-15 dospělců na 1m3.
Hmyz je užitečný při mineralizaci, rozkladu odumřelé organické hmoty, navíc jsou dospělci i larvy výbornou rybí potravou. Potápník vroubený a rýhovaný, vírník obecný, larvy některých šídel a vážek jsou velice draví, požírají i rybí plůdek a potěr. Lavinovitě přemnožený hmyz však nesmírně škodí na vodních rostlinách: ožírá je, buduje schránky z vykousaných částí rostlin, doluje chodbičky v listech, proděravuje je, nabodává jejich vzduchové kanálky a prostory, kuklí se v nich, saje rostlinné Šťávy, okusuje jim kořínky; většinou však rostliny zcela nezničí, leda za lavinovitého rozmnožení. Nejpilnějšími pomocníky proti nim jsou pod vodou ryby a nad ní ptáci. Ve vodě žije v larválním stadiu 10-11 řádů hmyzu, vodním rostlinám škodí nejvíce čtyři řády: chrostíci, motýli, dvoukřídlí (pakomárovití, výkalnicovití, mouchovití) a brouci (plavčíkovití, vodomilovití, rákosníčkovití, nosatcovití). Mšice sice neprodělávají larvální vývoj ve vodě, ale škodí snad nejvíce. Některý hmyz bývá aktivní v noci (chrostíci, pakomáři), jiní ve dne (motýli, mšice, rákosníčci, mandelinky). Dospělý hmyz pak obvykle žije mimo vodu. Ptáci, obojživelníci a ryby žerou vajíčka, larvy i dospělce hmyzu. Mšice bývá na souši z 90 procent zlikvidována slunéčky, ve vodě nikoli. Dejme raději přednost biologickému boji před chemickými postřiky, abychom nenadělali více škody než užitku!
Ryby patří k nejužitečnějším, protože součástí jejich potravy je vedle planktonu hlavně hmyz, jeho vajíčka, larvy i dospělci. Ryby žerou přemnožené měkkýše plovatky bahenní a konečně i některé nepříjemné vodní rostliny, vláknité řasy, sinice, okřehek aj. Ryby velice účinně omezují početní stavy hmyzu, brání jeho lavinovitému přemnožení. V dobře zarybněných nádržích nemusíme sahat po chemických jedech, abychom udrželi hmyz na uzdě. Obvykle se doporučují následující početní stavy ryb: na 1 m2 vodní hladiny (při hloubce vody přes 50 cm) asi 25 až 30 cm ryb, měřeno od tlamky na konec ocasní ploutve. Do okrasných bazénů s lekníny patří především ryby pěkně vybarvené, ladně se pohybující, ryby zajímavých tvarů, ryby nebojící se plout nám na očích při hladině. Dále pak ryby živící se řasami a hmyzem ve všech stadiích jeho vývoje. Vyhněme se však rybám dravým (okouni, štiky), agresivním či nesnášenlivým, ostnatým a zraňujícím bezbranné (koljuška triostná), rybám příliš těžkým, velikým, bagrujícím a ryjícím v půdě (přerostlí kapři) nebo rybám nezdvihajícím se téměř ode dna (lín), rybám příliš citlivým na čistotu a průhlednost vody, na obsah kyslffcu i škodlivých plynů, na vyšší pH (lososovité, pstruhovité). S ohledem na složení leknínových vod je nejvhodnější většina rodů a druhů ryb z čeledě kaprovitých, obzvláště kapr, karas, slunka, plotice, jelec jesen a jesen zlatý.
Na tzv. koi kapry (brokátoví či japonští kapři) je lépe vyrobit speciální fóliovou nádrž se dnem svažujícím se nálevkovitě k výpusti, při které se shromaždují kaly k pravidelnému odpouštění. Nádrž může být zpřírodněna výsadbou rostlin zabezpečených tak, aby nemohly být vyryty. Z vlastní zkušenosti varuji: malí "kojáci" tolik neryji, ale když dobře živeni rychle narostou do velikosti 20-30 cm, pak dělají divy. Stáli u nádob s lekníny, pumpovali do nich tlamou vodu (čím větší tlama, tím větší proud) a téměř nepozorovatelně mi vyplavili na hladinu a pomíchali oddenky několika vzácných odrůd leknínů. V nádobách zbylo pár kamínků, zato dno bylo pokryto pořádnou vrstvou bahna, následný rok pak porostlé chuchvalci řas a plevelnými rostlinami, v nichž se vyvalovali v zakalené vodě páni kapři… Ve vhodných nádržích se však brzy stanou vašimi miláčky: rychle se ochočí, potravu pak přijmou i z ruky, jsou učenliví (naučí se prý i proskakovat obručí a jiné kousky), a především krásní. Sami se dobře rozmnožují, hrají všemi barvami v překvapivých kombinacích: modrá s červenou či alabastrově i platinově bílou, zlatožlutá, oranžová, černá a jiné.
Karas obecný, karas stříbřitý, karas zlatý, u nás domácí, jsou mimořádně odolní vůči nedostatku kyslíku, jejich zakrslá forma je schopna výměny látek i zamrzlá v ledu! Z Karasa zlatého (Carassius auratus) a zvláště pak z Karasa zlatého východoasijského (Carassius auratus auratus) byly vyšlechtěny překrásné formy různobarevných, rozmanitě skvrnitých i tvarovaných ryb. U nás je známe pod názvy jako závojnatka, šubunkin, kometa, kaliko atp. Vedle barev zmíněných výše u koi mohou mít karásci i vzácnou hnědou, světle fialovou barvu, mají i roztodivnou skvrnitost (tzv. "tygří formy"). Bylí šlechtěni ve východní Asii (Korea, Čína, Japonsko) už od 8. století. Známe formy pomalé (závojnatky) i rychlé (kometa, šubunkin), různě exoticky utvářené. Existují formy lysé, pololysé, se zlatými šupinami, formy groteskní, legrační i kuriózní, se zvláštně houbovitě na temeni obrostlou hlavou ("lví hlavy"), s tekutinou naplněnými průhlednými měchýřky (o průměru 1-3 cm) u očí. Jsou formy s očima na temeni hlavy ("nebehledky", s očima přestěhovanýma nahoru "k nebi" po desetiletých pobytech v temných válcích), s očima vypoulenýma, teleskopickým a jakoby na stopkách ("teleskopky"). Výběrem se podařilo natrvalo vyšlechtit formy bez hřbetní ploutve, ale i s mnohotvárně utvářenými ocasními ploutvemi do vějíře, do různě dlouhého a pozoruhodně vlajícího závoje (závojnatky). Výše popsané okrasné ryby už jsou v ČR dostatečně namnoženy, i na vývoz, máme u nás již i specializové pěstírny na bazénové, barevné okrasné ryby, např. u Lážnovských v Třebusicích u Slaného. Manipulace s rybami. Jakákoliv zbytečná manipulace rybám nesvědčí: neberme je tudíž do ruky! Můžeme pak po několika dnech vidět zaplísněný otisk naší ruky na rybím těle… Můžeme jim i odřít šupiny nebo je zranit jinak, otevřeme tak brány onemocnění. Zvláště oči ryb (hlavně teleskopek) jsou snadno zranitelné, nemají víčka. Nemocné ryby se pak drží stranou, ztrácejí plachost, v tomto pripaděje snadné rybu odchytit a léčit. Jinak skončí zle: v zubech kočky, úhynem. Při čistění bazénů je lépe nechat ryby vplout do nádob; rukama bychom mohli setřít ochranný sliz. Pak je rozumnější je uskladnit v téže vodě a polovinu této staré vody vrátit zpět do vyčištěné nádrže. Nedáváme je ani dočasně do jiných nádrží, voda tam může mít jiný chemismus, jiné složení, ryby pak v šoku trpí kvůli hlouposti "pána tvorstva". Nikdy je nepouštíme do čerstvě napuštěné vody, necháme ji nejméně měsíc zestárnout bez ryb, nebo vrátíme do nádrže alespoň půlku staré vody. Do nově vybetonovaných nádrží vysazujeme ryby až po vyzrání betonu, tj. nejdříve za 6 až 8 týdnů, raději déle. Rybám nevyměňujeme příliš často vodu, nikdy více najednou než čtvrtinu, maximálně polovinu! To stačí jednou do roka. Zarybněné nádrže čistíme na podzim, po opadu většiny listí. Nemusíme ani vypouštět vodu, dokážeme-li odstranit tlející rostlinnou hmotu jinak: listí vyhrabeme, ořežeme veškeré stonky nad oddenkem leknínů, ostatní rostliny také. Ponecháme jen husté svazky dutých stébel některých rostlin (skřípinec, orobinec, zblochan), skrze které mohou v ledu unikat škodlivé plyny z vody. Stejnou službu vykoná i ponořená, nad led částí vyčnívající otep (lisovaný balík) slámy, která uvnitř téměř nezamrzá, plyny mohou z vody.
Krmení ryb
Plavou-li (plátky přeschlého rohlíku), klademe potravu na hladinu, abychom měli kontrolu, že ryby krmivo sežerou během asi 15 minut. Granule a jiná ke dnu klesající krmiva sypeme do mělčiny či na mělce ponořené podnosy, na které vidíme a můžeme zvednout ke kontrole. To, co padne na dno v hlubší vodě, nemusejí ryby vidět, najít; tlením pak dojde k poruše chemismu vody. Krmíme vždy ve stejnou dobu a na stejném místě, ryby si na to brzy zvyknou a budou nás vyhlížet u krmítka. V létě krmíme 2 až 3x týdně. V malých bazéncích je přikrmování nezbytné, ve větších nádržích bývá dost živé potravy; tam přikrmujeme až od srpna stravou bohatou na proteiny (vajíčka, strouhané zmražené hovězí srdce, speciální granule aj.). Když k podzimu zchladne voda, ryby přestanou žrát a my je už nesmíme krmit. Ryby s dostatečnou zásobou tuku přezimují dobře, nejsou-li rušeny škodlivými plyny.
Nemoci ryb a jejich léčení. Uhyne-li rychle v krátké době několik ryb, bývá to známka nemoci. Způsobují to plísně či houby, paraziti, různé vnitřní poruchy ap. Rybích nemocí nejen přibývá se zhoršujícím se životním prostředím, ale mění i své znaky. Zakoupenými rybami si můžeme zavléci i do zdravých nádrží choroby, proto ryby ponecháme několik týdnů v izolaci, v karanténě, v teplejší vodě: tam se obvykle brzy případné onemocnění projeví. Paraziti, kteří by na rybách přezimovali, se rychle množí v teplé vodě: proto jsme zvláště obezřetní v květnu až červnu, kdy se rychle otepluje voda: to je čas nástupu parazitů a nemocí. Podezřelé, nakažené a nemocné ryby oddělujeme od zdravých, je-li pozdě, léčíme celý bazén. Způsob léčby nám poradí veterinář či v akvaristických prodejnách, přineseme-li jim ukázat v PVC sáčku mrtvou či nemocnou rybu, na trhu už je dosti kvalitních léčiv. Nemocné ryby nekrmíme.
