Zahradní doplňky
Bonsaj je miniaturizovaná rostlina, většinou dřevina, která tvoří s miskou, v níž je pěstována, s povrchem půdy a doplňky (kameny, jinými rostlinami, mechem atd.) jednotnou, umělecky vyváženou kompozici. Obliba bonsají v Evropě se dá počítat nejvýše v desetiletích; konkrétně u nás až na několik jednotlivců se jimi pěstitelé vážněji zabývají sotva dvacet let. První doklady -malby počátku tangské dynastie - dokládají pěstování cypřišů, sagerecií a bambusů v miskách kolem roku 600 po Kristu, ale pověsti kladou jejich vznik do čtvrtého století.
Čína má tedy náskok půldruhého tisíciletí a ten lze asi těžko dohnat. Navíc má jednoznačný náskok filozofický, protože bonsaj, to je především myšlenka. "Pán všeho živého poroučející větru a dešti" je Asiatům bytostně cizí.
Přirozenost, jednoduchost, asymetrie jako filozofická kategorie, koncentrace na podstatu, splynutí s harmonií, řádem a rytmem přírodního dění, přijetí životní pomíjivosti, úcta k stáří a obdiv ke kráse - to vše je vtěleno do stromku, s nímž zen-buddhisticky vychovaný pěstitel do velké míry splývá.
Přes zcela odlišné náboženské i kulturní tradice Evropané bonsaje nadšeně přijali. Snad je to ono drastické a stupňující se odtržení městského člověka od přírody, které nám pomáhá "skrz malé vidět velké". Přesto se ještě setkáváme s velkým nepochopením a charakterizováním bonsají jako "trápených a zmrzačených stromků".
To ovšem vůbec neodpovídá skutečnosti; zvláště velmi volná čínská škola něco takového zásadně nepřipouští. Probrat bonsajistické umění v rámci jediné, prostorově omezené kapitoly je ovšem nemožné. Proto vážnější zájemce odkazuji na začátečnickou knihu BONSAI od Ch. Stewartové (Praha 1987), stejnojmennou publikaci K. J. Štolce (Praha 1988) a brožuru Bonsai - miniaturní strom v misce od V. aZ. Hrdličkových a P. Herynka (Praha 1985).
Ve jmenovaných publikacích se čtenář seznámí s pěstováním bonsají venkovních, ale zásady lze z větší části aplikovat i u rostlin pokojových. Pokojové bonsaje jsou skupinou velice nepropracovanou. Některé druhy původem z jihovýchodní Asie (Carmona, Limonia, Ficvs, bambusy atd.) se sice pěstují již staletí, ale např. z tropů a subtropů Nového světa bylo do kultur uvedeno jen pár rostlin: Tak se zde otevírá obrovský a dosud nevyužitý prostor pro "lovce" vhodných rostlin, pátrající v terénu, ale i pro amatérský pokus a vynikající zábavu.
"Skalní" pěstitelé bonsají teď sice zalomí rukama, ale ať! Mezi sukulenty existuje celá řada vysoce pohledných druhů s bizarním tělem a sporým růstem, které při minimálním tvarování (nebo úplně bez něj) lze jako jakési "pseudobonsaje" použít. Míním tím např. Allvaudia montagnacii, Othonna evphorbioides, Cotyledon waJlichii, C. bvchho Jziana a další. I v Asii vysoce cení Portulacaria afra, která je ideální rostlinou pro kaskády.
Jak jsme si již řekli, neliší se zásady platné pro venkovní a pokojové bonsaje. U pokojových však poněkud pozměníme substrát (používáme většinou směs listovka, rašelina a písek v objemovém poměru 1:2:2) a snad i častěji hnojíme (lepší je používat slabší koncentrace a častější hnojivou zálivku). Protože většina použitelných druhů má vyšší světelné nároky (od 1 000 do 2 000 lx, sukulenty ale běžně 5 000 lx), často užíváme umělé dosvětlování.
Jednou z nejefektnéjšich a v bytě nejpoužitelnějších bonsajistických kompozic je "strom na skále". Skvěle lze v tomto případě použít především rody Ficus a Schefflera, které v přírodě často klíčí jako epifyty. Potřebujeme pěkný tuf, který na spodní straně seřízneme tak, aby stál. Dobře zakořenělou rostlinu nebo řízek umístíme na definitivní místo a připevníme ji pružným, ale pevným úvazkem (výtečně se k tomu hodí silnější proužek nylonové punčochy). Do rýh kamene, kterými povedeme kořeny, položíme trochu (skutečně tenkou vrstvičku, tak 0,5 cm) substrátu s cupovaným mechem, přiložíme obnažený kořen a překryjeme ho opět velmi tenkou vrstvou mechu. Pak kámen obvážeme bud' drátkem, nebo silonovým vlascem (nití).
Kámen umístíme v ploché misce s vodou. Tuf vodu nasává, a tak bude rostlina dostatečně zásobena; pro první období je však žádoucí kořenový bal krýt mikrotenovým obalem, aby nevysychal. Již asi za měsíc kořeny zakotví a můžeme odstranit úvazy i vnější mechovou vrstvu. U pokojových bonsají ještě častěji než u venkovních používáme defoliace (odlistění) mladých výhonů. Úžlabní pupeny vyraší, a tak získáme hustší větvení s drobnějšími listy.
Protože mechům se v bytovém prostředí většinou nedaří, používáme k pokrytí povrchu půdy drobné, přitiskle rostoucí druhy pokojových rostlin, např.Pilea depressa, Nertera granadensis, Selaginella apoda, Sofirolia (Helxine) soleirolii atd.
K pěstování lze doporučit z druhů s pěkným olistěním: Bambusa multiplex aj., Coccoloba (jen dróbnolisté druhy, např. C. armata), drobnolisté a úzkolisté kultivary Codiaeum, Coprosma, Hebe, Hemigraphis, Ilex, Nothopanax,Oreopanax, Oxalis (zvláště 0. hedysaroides `Rubra'), Polyscias, Rutidea coriacea, Sasa pumila a S.pygmaea, Sphyrospermum buxifolium;
Z druhů pěstovaných pro pěkné květy: Acca (syn. Feijoa), Bouvardia, Camellia, Cuphea hyssopifolia, Fuchsia, Gardenia, Gantana, Geptospermum, Mackaya, Medinilla astronioides, Pentapterygium (kaskády), Punica granatum `Nana', Rhododendron (syn. Azalea); z rostlin okrasných plody: Ardisia, Carissa, Citrus, Fortunella (zvláště F. hindsii), Poncirus, Solanum; z listnatých dřevin: Acacia (pro teplé byty je vhodná např. A. farnesiana), Aucuba, Brachychiton,Bucida, Bursera, Bvxusharlandii, Calliandra, Callistemon, Carmona, Cassia, Choisya, Citriobatvs, Clusia, Corokia, Cytisus, Eleagnus, Eucalyptus, Eugenia, Euonymus, Feronia, Ficus, Hedera, Ixora, Jacaranda, Jasminum, Lagerstroemia indica `Dwarf Hybrids', Ligustrum japonicum, Limonia, Malpighia(zvláště M. coccígera), Melaleuca, Murraya, Myrsine, Myrtus, Nandina, Nerium, Nicodemia, Nothofa-gus, Phytolacca, Plvmbago, Psidivm, Rosmarinus, Sageretia, Schefflera, Serissa, Streptosolen, Trachelospermum, Ulmus parvifolia; z jehličnanů: Acmopyle, Amentotaxvs, Arthrotaxis, Austrotaxus, Callitris, Cedrvs, Cephalotaxus, Cryptomeria, Cunninghamia, Cvpressvs, Dacrydium, Diselma, Fitzroya, Fokienia, Juniperus, Keteleeria, Gibocedrus, Microcachrys, Pinus (tropické druhy), Podocarpus, Papuacedrus, Phyllocladus, Taiwania, Taxodium, Torreya, Widdringtonia (tento seznam je jen zčásti ověřen v kultuře a jde hlavně o tipy pro introdukci)
A konečně ze sukulentů: Adenia, Adenium, Alluaudia, Bombacopsis, Bombax, Commiphora, Cotyledon (C. buchholziana, C. wallichii aj), Crassula, Dorstenia (D. crispa, D. foetida, D. gigas aj.), Decaryia,Didierea, Evphorbia (kromě sukulentů s výraznou stavbou stonků jsou vhodné např. miniaturní hybridy E. mílii), Fockea, Fovquieria, Idria, Jatropha, Monadenium, Moringa, Othonna (keřovité druhy jako0. euphorbioides), Pachycormus, Pachypodium, Pelargonivm, Phytolacca dioica, Portulacaria afra,Sarcocavlon, Sedum frutescens, Sesamothamnus, Tremalosperma a Tylecodon
Pro pěstování bonsají nepotřebujete, alespoň zpočátku, žádné speciální náčiní. Postačí konkávní nůžky nebo ostré klíšťky k odstraňování větších větví, ostrý nůž a nůžky. Začínajícím pěstitelům nedoporučuji tvarování drátem, který se, pokud není včas odstraněn, snadno zařezává a nechává dlouho znatelné stopy. Větve můžeme do žádoucích úhlů ohnout i úvazkem z konopného provázku (nahradí palmové vlákno), který podložíme kouskem kůže nebo silnější gumy proti zaříznutí do borky. Vzhledem k značnému zájmu již dnes u nás existuje řada klubů pěstitelů bonsají. Vyplatí se obrátit se na vyspělé pěstitele, kteří většinou velmi ochotně vypomohou radou a často i materiálem.
