Ovocné stěny
Nedostatky vřetenových a volně rostoucích zákrsků s ohledem na obdělávání půdy odstraňují ovocné stěny, které vznikly právě tím, že mechanické
obdělávání půdy v meziřadých zákrsků si vynutilo odřezávání větvi rostoucích do meziřadí. Ovocné stěny poskytují všechny výhody nízkých tvarů a přitom umožňují mechanizované obdělávání půdy a usnadňují práce spojené se sklizní.
A 0vocné dřeviny v těchto tvarech brzy plodí, snadno se ošetřují, mají lépe vyvinuté ovoce a zmrznou-li, snadno se nad zemí zmlazují a snadno se přeroubují. Ovocné stěny můžeme pěstovat v Malých i velkých výsadbách. Nejvhodnějším druhem pro tyto tvary jsou jabloně a hrušně. Jejich nevýhodou je nutnost oplocovat výsadby a v době kvetení větší nebezpečí zmrzání květů.
Náklady na založení plantáže jsou poměrně vysoké.
V současné době můžeme rozlišovat dva základní typy ovocných stěn, a to stěny samonosné a stěny s pomocnou nosnou konstrukci. Metodik pěstování ovocných stěn.je u nás i ve světě mnoho.
Ruzyňská palmeta
Tento tehdy nový tvar vypěstoval Otto BočEg před 40 lety v bývalé ovocnicko zahradnické škole v Ruzyni.
Základem ruzyňské palmety je v podstatě vějířová palmeta s terminálním hlavním výhonem a dvěma postranními výhony. Jednoletí nebo dvouletí štěpovanci se vysazují do řad vzdálených od sebe 3-4 m podle bujnosti při vzdálenosti v řadách 1,5-2 m. Jako podnože doporučuje O. Bočrg podle bujnosti odrůdy stejné podnože jako pro čtvrtkmeny (M 1, M 2, pláně, semenáč).
Podstatou této metody je co nejméně řezat a místo řezu vyvazovat jednoleté výhony pod vodorovnou polohu v úhlu 30°. Po výsadbě se stromky neřežou, nýbrž se ponechávají volnému vývinu do druhého roku. Když vedoucí výhon
i ramena dosáhnou délky alespoň 1 m, ohýbají se v následujícím roce zjara v úhlu asi 30° pod vodorovnou polohu k pomocným kolíkům. Vedoucí výhon se ohýbá vpravo nebo vlevo ve směru řady ve stejném úhlu (obr. 106). Z nejvyššího místa v ohybu ramen zpravidla vyroste jeden bujný a dva slabší letorosty; slabší letorosty se zakrátí Lorettovým řezem, a tak se podpoří růst letorostu ponechaného v nejvyšším místě ohybu. V následujícím roce zjara se ponechané výhony opět ohnou doprava nebo doleva v úhlu 30° ve směru řady. Ohýbané výhony se vyvazují k nižším ramenům volně, aby se v místě vyvazování nezaškrcovaly. Podobně i v následujících letech se výhony vyvazují k nižším ramenům. Postranní konkurenční letorosty se zakracují Lorettovým řezem nebo zjara na patku; vedoucí výhony se v žádném případě nezakracují. Ramena vzájemně prorostou a vytvoří souvislou samonosnou stěnu v šířce asi 1 m. Ruzyňská palmeta se pěstuje až do výše 2-2,5 m. Poněvadž po 6 až 7 letech pěstování ustává bujný růst, je nutný silnější průklest na podporu růstu a obnovu mladého dřeva. Tak jako každý způsob pěstování má i ruzyňská palmeta svoje klady i nedostatky. Kladem je brzká plodnost a snadné ošetření i sklizeň ovoce. Nedostatkem je, že v chudších půdách po předčasném ohnutí stromek zababči a obráceně při bujném růstu příliš zahustí a pak dává podřadné ovoce. Kromě toho ramena, která jsou ohnuta pod vodorovnou polohu, při výšce palmety 2 až 2,5 m odspodu prosychají a odumírají.
Mělnická modifikace ruzyňské palmety
Na Mělníce, kde je písčitá půda, se osvědčilo po výsadbě jednoletý špičák
hluboko seříznout a vyvazovat až druhý rok k pomocnému drátu ve výšce
60 cm. Tato ovocná stěna se pěstuje jen do výše 150 cm tak, aby všechny práce
s řezem, ohýbáním a sklizní byly v dosahu rukou. Od pátého roku se celá od-
plozená ramena odřezávají a nahrazují novým plodným dřevem.
Jednoletý špičák na bujněji rostoucích podnožích (M 1, M 2, pláně, semenáč~
se vysazuje na vzdálenost 2-2,5 m v řadách a do řad vzdálených 4 m. Po
výsadbě se špičák seřízne ve výši 40-50 cm.. Z nově rostoucích letorostů se
ponechá bujně rostoucí terminální letorost a jeden slaběji rostoucí postranní.
letorost; ostatní se zakrátí letním řezem. V příštím roce při výšce 120-150 cm
se terminální výhon vyváže v úhlu 30° pod vodorovnou polohu k vodícímu
drátu. Druhý slaběji rostoucí letorost převezme úlohu terminálního výhonu-
Je-li delší než 40-50 cm, seřízne se na délku 40 cm. Z nově rostoucích letorostů
se ponechá terminální a jeden slaběji rostoucí postranní letorost; ostatní
se zakrátí letním řezem. Na ohnutém rameni se zakracují všechny svisle
rostoucí letorosty.
V dalším roce na jaře ohneme ponechaný terminální výhon na protilehlou
stranu, postranní výhon zakrátíme na 40 cm a z nově rostoucích letorostů
ponecháme opět terminální a jeden slaběji rostoucí letorost, ostatní znovu
zakrátíme letním řezem.
Na ohnutých ramenech zakracujeme letním řezem všechny svisle rostoucí
letorosty. Zimním řezem odřezáváme na patku svisle rostoucí obrost, pokud
není ukončen květním pupenem. Tak pěstujeme ramena i v dalších letech až do
výšky stěny 150 cm.
V pátém až šestém roce si připravíme náhradní výhony nebo větve pro zmlazování. Z nejnižšího ramene v blízkosti kmene vybereme jeden výhon, který
převyšuje obrost nejvyššího ramene o 15-20 cm; můžeme použít i postranní
ovětvení které vyvážeme do kolmé polohy. Tento převyšujíc výhon z nižšího
ramene převezme funkci terminálního výhonu a po této úpravě rychle narůstá
do výše 150 cm.. Na nejvyšších ramenech zakrátíme všechny kolmo rostoucí
letorosty letním řezem během vegetace.
Zjara dalšího roku začínáme zmlazovat tak, že odřízneme nejnižší odplozené .
rameno a ohnutím terminálního výhonu zaplníme uprázdněné místo novým
mladým dřevem. Za terminální výhon vybereme nový letorost z dalšího nejnižšího odplozeného ramene. Při zmlazování a obnově nevybíráme již nové
terminální výhony z nejvyšších ramen, protože ty by zvyšovaly stěnu.
Každoroční obnova terminálního výhonu zajišťuje přirozený růst a je
ventilem" bujnosti růstu. Plodný a pracovní prostor nepřesahuje výšku
150 cm. Šířku tvaru upravujeme bud řezem, nebo vyvazováním delších postranních výhonů ve směru řady.
Pracné vyvazování můžeme nahradit háčkováním k nižším ramenům nebo
vodícímu drátu. K háčkování použijeme pozinkovaný drát průměru 3 mm
a délky 30 cm, který při ohýbání upravíme do písmene "S". Háčkováním
urychlíme práci nejméně lO krát. Háčky z pozinkovaného drátu použijeme
i v dalších letech převěšováním. Při letním zakracování můžeme práci urychlit tak, že všechny kolmo rostoucí letorosty kromě terminálních výhonů zakrátíme jednou koncem června; k zakrácení použijeme nůžky nebo zasečkování
ostrým srpem.
Při tomto způsobu pěstováni využíváme podnož a ohýbání i obnovu plodného dřeva.
Italské stěny
V severní Itálii se pěstují tzv. italské stěny ve tvaru palmety. Tato forma
pěstování se rozšířila v Jugoslávii, Bulharsku i v jiných státech.
Pro tento palmetový tvar se vysazují jednoletí štěpovanci jabloně na pláněti ve sponu 4 X 4 m, tj. 625 kusů na 1 ha. Hrušeň pěstovaná na kdouloni
se vysazuje ve sponu 2 x 2,80 m, tj. 1700 jedinců na 1 ha. Po výsadbě se štěpovanci hluboko seříznou, aby se podpořil bujný růst. V druhém roce se vyberou
vhodné výhony jako ramena ve směru řad, které se vyváží k pomocným kolíkům v úhlu 30°-45°.~ Ostatní výhony se odříznou ve větevním kroužku. Pro
podpoření růstu ramen a pro tvorbu postranního obrostu se úměrně zakracují
jak ramena, tak i vedoucí výhon podle zásad výchovného řezu tak, aby vedoucí
výhon převyšoval rovnováhu ramen o 10-15 cm. Všechny letorosty, které
rostou dovnitř nebo svisle a přerostly délku 60 cm, se každoročně koncem
července nebo začátkem srpna vyvazují do převislé polohy. Také na vedoucím
(terminálním) výhonu se bujnější obrost vyvazuje do převislé polohy, kromě
2 výhonů, které se ve shodné vzdálenosti použijí k založení další etáže. Vzdá-
lenost etáží u jabloní a hrušní na pláněti je 90-120 cm, u jabloní na M typech
a hrušní na kdouloni 50-70 cm, u broskvoní, meruněk a švestek 120 cm a
u třešní 120-150 cm.
Od třetího roku po výsadbě začínáme s budováním drátěné opory. První
drát natahujeme ve výši 1 m a nahrazujeme tak pomocné kolíky pevnou
kostrou z akátových kůlů nebo betonových sloupků. Další dráty postupně
natahujeme nad sebou ve vzdálenosti po 90 cm od prvního drátu a na ně navádíme další ramena v úhlu 30-46°. Nad třetím drátem ve výšce 370 cm ukončujeme růst ramen. Průklestem a zmlazováním upravujeme rovnováhu mezi
růstem a plodností.
